Historie

    První zmínka o Rynolticích spadá již do roku 1364, kdy obec již měla farní kostel a patřila k děkanátu v Jablonném,k biskupství v Mladé Boleslavi a arcibiskupství v Praze, proto je téměř jisté, že obec byla založena o několik desítek let dříve, tzn. ve 13.století, kdy byl postaven také zámek Lemberk (původně hrad Lowenberg) bratry Markvardy roku 1241. Majiteli byli nejprve Markvartici, Vartenberkové, Berkové z Dubé, Albrecht z Valdštejna, po konfiskaci Bredové, Clam-Gallasové, Auersperkové. Původní hrad byl často přestavován a rozšiřován od roku 1976 rozsáhle opravován a v posledních letech je přístupen i veřejnosti. Přístup třemi branami na čtvercové nádvoří s gotickou válcovou věží z původního hradu, v palácích Velký (Rytířský) sál se štuky a freskami, jídelna tzv. Bajkový sál s kazetovým stropem (77 polí s výjevy z Ezopových bajek), barokní kaple sv.Ducha, pod věží Černá kuchyně se zařízením ze 17.stol. V předhradí hrázděné domy, barokní letohrádek Bredovských, v zahradě a okolí jsou instalovány soudobé plastiky, objekt je užíván Okresním muzeem v České Lípě.

    Poblíž jsou památné lipové aleje, dvojitá alej (90 lip) jde od letohrádku ke hřbitovní kapli. Další lípy lemují silnici po hrázi rybníka z obce Lvová. Jednoduchá alej vede od statku k rybníku. Pod hradem ne levém břehu Panenského potoka je tzv. Zdislavina studánka, vydatný pramen dobré, údajně léčivé vody s empírovým gloriolem z r. 1862, nově opravený při příležitosti svatořečení blahoslavené Zdislavy, která zde žila a působila ve 13. stol. Byla to manželka Markvartice Havla I. z Lemberka. Zemřela 1. 1.1252 a je pohřbena v kryptě chrámu sv. Vavřince v sousedním Jablonném v Podještědí. Svatořečena byla 21. 5.1995 v Olomouci papežem Janem Pavlem II. a při této příležitosti byl chrám povýšen na tzv. menší basiliku sv.Vavřince a sv. Zdislavy.

    Obec Rynoltice byla založena německými kolonisty, kteří se stahovali do podhradí a hledali zde ochranu. Původní název se měnil: v roce 1394 a 1395 na Rayndolshain a Rynoldihan, v roce 1402-1406 Reynol di villa, dále od roku 1426 Rynolticz, 1518 Reynshoyn, 1632 Ringelshain.

    V době husitských válek byla obec srovnána se zemí Žižkovými vojsky, spolus Janovicemi, Kunevaldem a Heřmanicemi, patřícími k Lemberskému panství, protože vrchnost na hradě nesympatizovala s husity. Poslední zmínka o existenci obce je z 27. 3.1426.

    31. 5.1518 byl hrad Lemberk prodán spolu s přilehlými obcemi, tehdy vedenými jako pustiny. V té době se zde znovu začali usazovat lidé. V roce 1563 již byla obec opět osídlena, ale protože obyvatelstvo bylo ve větší míře německého původu, byl vydán zákaz učit česky na místní škole. V roce 1570 byl hrad Lemberk přestavěn do nynější podoby.

    V roce 1591 byla založena osada Nová Starost (Neusorge), patřící k Rynolticím.

    V roce 1669 byla v Rynolticích postavena na území starého hřbitova kaplička (dnes kostel sv. Barbory) a v roce 1701 kolem starého hřbitova postavena zeď. V roce 1745-1748 byla kaple přestavěna na barokní kostel, rozšířena a byla přistavěna věž na severní straně se základnou 25 m2 . Lipové stromořadí vedoucí ke kostelu dodnes bylo zasazeno v roce 1850. Loď kostela má klenutý strop, vysoká obloukovitá okna a tři vchody. Za povšimnutí stojí tři fresky na klenbě od neznámého autora (italská škola), které oslavují patronku kostela sv.Barboru. Nejcennější je obraz na pravém bočním oltáři, který maloval Josef Raisner, ten však neodborným restaurováním ztratil na ceně. Muzikantská kruchta má varhany, které se skládají z hlavních a malých varhan, mají 16 rejstříků. Věžní hodiny byly zasazeny r. 1885 a byly zaplaceny z dobrovolných darů.

    V roce 1680 vypuklo v kraji selské povstání proti lemberské vrchnosti na jejíž straně stál místní učitel Šebestián Finke. Když nepokoje skončily, byl mu prodán pozemek v lesích, protože mu v Rynolticích “nebylo bezpečno“ a 20. 8.1683 založil Polesí (původně Finkendorf).

    V letech 1771-1772 nastal v kraji hlad po sedmileté válce s Prusy, kteří zdejší kraj vyplenili a zdejší obyvatelé byli nuceni jíst brambory, které sem Prusové dovezli a původně byly určeny jako krmivo pro dobytek. V těchto letech byl v čísle popisném 3. ubytován Oberstleitnant von Laudon (odtud zlidovělá píseň).

    V 19. století měla obec i s přilehlýmí osadami kolem 2 tisíc obyvatel a dále se rozvíjela. Byl zde zbudován hasičský dům (1822), začala se stavět silnice z Liberce do Cvikova (1840), byla založena pošta (1870), postavena škola (1875-1876) a četnická stanice (1877). V polovině 19. století se začalo v obci mluvit o zřízení nového hřbitova, protože starý nevyhovoval hygienicky ani prostorově (uprostřed obce) a jeho rozšíření nebylo možné pro vlhkost okolí. Původní plán byl schválen i úředně, ale místní farář byl proti. Mezi jednotlivými jednáními o jeho výstavbu se začala stavět nová škola a až v roce 1877 přišel do jednání hřbitov. Kvůli finančním potížím a velkému rozpočtu se stavba zdržela a až starosta V. Teubner a bývalý starosta Schicht navrhli, že zřídí hřbitov na vlastní náklady, pokud jim obec nechá hřbitovní výnos po dobu 25 let. Práce začaly 20. 5.1879 a již 8. 8.1879 byl hotov. Dlouho však nebyl vysvěcen, protože byl i pro nekatolíky, takže se před každým pohřbem vysvěcoval každý hrob zvlášť. Otevřen byl 5.11.1879.

    4. 8.1881 byla manželi Prokopovými podána žádost o povolení výstavby rodinné hrobky. Kaple byla postavena v gotickém stylu, stavěl ji stavitelský polír Weickrt z Jítravy. Oltář a mramorové desky zhotovil Gottlieb ze Cvikova , skleněný lustr A. Palme z Boru. Zvon byl objednán ve Vídeňském Novém Městě. I když kaple byla již hotova a žádost o svolení odbývání mše byla podána 30.11.1882, jednání s konsistoří se protáhlo a kaple byla vysvěcena až 27.7.1884.

    Obyvatelé si v tomto kraji vydělávali na živobytí tkalcovstvím, jako řemeslníci, rolníci a obchodníci. Ve 30. letech 19. století se zde rozmohlo pašování. Jedním z nejdůležitějších řemesel se zde stala výroba mýdla a svíček, se kterou začal v roce 1837 Georg Schicht v čísle 102, jeho syn Jan založil r. 1883 velký Schichtův závod na břehu Labe (dnešní Setuza v Ústí nad Labem).

    Lidé v tomto kraji byli většinou německého původu až do konce 2. světové války, kdy byl kraj opět vrácen Čechům a německé obyvatelstvo bylo nuceno vrátit se zpět do Německa. V současné době má obec Rynoltice s okolními částmi a osadami cca 730 stálých obyvatel, v letní sezóně však až čtyřnásobek.